Pozitivní posilování je metoda, která se v tréninku psů používá čím dál více. Jde v ní především o odměňování správného chování. Pokud je chování, které zvíře provádí, posíleno, zvyšuje se pravděpodobnost, že bude toto chování příště znovu opakovat. Jednoduše řečeno, pes bude nabízet takové chování, které se mu vyplatí. Tedy to, za které dostane odměnu. Pokud psa budeme odměňovat vždy, když k nám přijde na zavolání, pravděpodobnost jeho příchodů se bude zvyšovat. Toto pravidlo platí ale i obráceně. Pokud pes udělá něco, co mu žádnou odměnu nepřinese, ba naopak tím získá něco, co nechtěl, bude se pravděpodobnost výskytu tohoto chování snižovat. Těmto typům trestů se ale budeme snažit vyhnout. Jde nám především o pohodu psa a radost z tréninku. Zapomeňte proto na všemožné pohlavky, cukání vodítkem či jiného násilí. Neoddělitelnou součástí pozitivní motivace je tzv. označovač správného chování – signál, kterým psovi jasně říkáme, že teď v tuto chvíli udělal něco správně a dostane odměnu. Já používám pro svého psa klikr, malou plastovou krabičku, která po zmáčkutí vydává specifický „klik“. Pes ví, že kdykoliv se tento zvuk ozve, udělal něco správně a dostává odměnu. Tímto označovačem však nemusí být pouze klikr. Zvolit si můžeme například nějaké slovo („ano“, „ok“) nebo jiný zvukový signál. Další velmi podstatnou roli hrají technniky, kterými psy budeme žádoucí chování učit. Nejčastějšími způsoby jsou tvarování (shaping), zachycení (capturing) a cílení (targeting). V tvarování jde o to, že cvik rozdělíme na dílčí části a „odklikáváme“ psovi krok po kroku chování, které k tomuto cviku vede. Příkladem může být lehání psa na pelíšek. Odměňujeme nejprve jen pohled na pelíšek, následně vykročení směrem k pelíšku, šlápnutí jednou packou do pelíšku, dvěma packami, až bude pes na pelíšku celý. Pak stačí jen přidat povel. Zachycení je na přemýšlení psovoda jednodušší. Pouze zachycujeme již hotový cvik. Klasickým příkladem může být učení štěněte čistotnosti venku. V targetingu jde o využívání různých pomůcek, kterých se pes dotýká a tak ho „formujeme“ do žádoucího cviku. Nejvíce se využívají dotyky nosem nebo packami. Na pohled se tato metoda může zdát složitá, ale věřte, že má mnoho výhod. Zvíře se učí velmi rychle, naučené povely si pamatuje dlouho, učí se rádo a těší se na každou tréninkovou lekci. Během praktických lekcí se této teorii budeme věnovat více, vysvětlíme si hlouběji postupy a pravidla, kterých je potřeba se držet a rovnou je budeme aplikovat v praxi 🙂